V naší zemi máme přibližně tři sta tisíc mužů, kteří jsou nositeli jména Jiří a přibližně 800 pánů, jejichž příjmení je Kocman.  Pětinásobným mistrem naší republiky v soutěžích čtyřspřeží, vítězem mnoha významných závodů spřežení a osobním hostem britské královny Alžběty II. je ovšem pouze jeden muž a to Jiří Kocman z Koles u Kladrub nad Labem.

Jeho jméno ho předurčilo i k profesnímu povolání.  V Maďarsku nedaleko významných hřebčínů Bábolny a Kisbéru leží vesnička Kocs. Kdysi tady vyráběli povozy, které byly vyváženy do celé Evropy. A protože pocházely z Kocse, začalo se jim říkat podobnými slovy – kocs, kocz, kutsche, kočár atd.  Od těchto slov se odvíjel i název pro osoby, které kočár řídily – kočí, kutscher, kutschmann a možná i kocman. Rozhodně má tato hypotéza blízko k historickým faktům. Takže pan Kocman (kdysi možná Kutschmann či  Kočman) se stal opravdu kočím a to profesionálem se vším všudy.

Koně pana Jiřího Kocmana provázeli celý život a on k nim v průběhu desetiletí zaujímal různý pozitivní vztah. Začalo to u tatínka ve stáji, pokračovalo přes pomoc na jízdárně, první opravdové výcvikové hodiny, přípravu pro roli profesionálního dostihového jezdce. Dále se J. Kocman věnoval výcviku koní pod sedlem i v zápřeži, soutěžnímu ježdění v zápřeži, sbíral mistrovské tituly, pokračoval trenérskou činností až po aktivního zkušeného diváka na závodech a jezdeckých a chovatelských akcích. A slovy básníka určitě platí – vším, čím jsem byl, byl jsem rád.

Kdybychom se na Jiřího Kocmana podívali – tak jako se koňaři dívají – ze zootechnického hlediska, pak bychom ho mohli pěkně „popsat“: větší obdélníkový tělesný rámec, typická stavba těla, dobré osvalení, výborná konstituce, velmi dobrá mechanika pohybu, živý temperament a bohatá hříva J.

Jiří Kocman je také dokladem toho, že se s koňmi nestárne a s těmi u spřežení obzvláště. Kolik aktivních jezdců spřežení závodí ještě po šedesátém či sedmdesátém roce věku. Navíc jízda se spřežením, trénink těchto koní a závodní činnost vyžadují týmovou práci. Lidé od kočárů jsou v podstatě stále s někým pohromadě a mohou se společně těšit s koňmi a jejich přáteli.  A Jiří Kocman může být spokojen, že jeho rodina vždy žila a žije koňmi, že se jeho synové vyučili řemeslům s koňmi těsně souvisejícím – kovářem (Luboš) a sedlářem (Martin).  Oba dělají svou práci výborně a ještě toho zvládají kolem koní daleko více. Jejich otec na ně může být hrdý a oni na svého otce.

Velkou pochvalu si zaslouží práce pana Pavla Fialy, který se aktivně pustil do sepisování této publikace. Profesně má k takové činnosti blízko, neboť řada knih vzniká právě prostřednictvím sdělování – poslechem, zápisem a vlastní tvůrčí činností. Naše současnost potřebuje více lidí, kteří by rádi psali o lidech s bohatým a dlouhým životopisem. Úspěšným výsledkem setkání  Pavla Fialy s Jiřím Kocmanem je právě tato nesmírně zajímavá kniha – ať se vám dobře čte.  To vám ze srdce přeje

Lenka Gotthardová

Knihu si můžete objednat například na dobírku: lenka@gotthardova.cz nebo se můžeme potkat na jezdeckých akcích. Publikace stojí 250,- Kč + poštovné a balné.